Vytvořit návrh koncepce zdravotnictví v Lounech je úkol téměř nerealistický.

Občanům nelze slibovat něco, co můžeme jen málo ovlivnit. Je nutno vycházet ze situace, že v lounské nemocnici byla zrušena akutní péče (tzn., že není zde dětské, gynekologicko-porodnické a chirurgické oddělení). Z lůžek fungují lůžka následné péče a sociální lůžka. Dobře funguje privátní dialýza, která je nyní rozšiřována.
Ostatní služby jsou poskytovány formou ambulantních praktických lékařů a specialistů, nyní rozptýlených po městě. Rychlá zdravotnická pomoc je zajišťována Ústeckým krajem.

Žatecká nemocnice se dlouhodobě potýká s personálním zajištěním provozu jednotlivých oddělení (v současnosti je zavřeno dětské a porodní oddělení). V ČR skončila tzv. spádovost, takže je mnohdy problém v některých oborech umístit pacienta na příslušné oddělení poskytující daný typ léčby. Na ústavní lékaře jsou kladeny neúměrné časové nároky na zajištění pohotovostních služeb. Je neustále obcházen zákoník práce. Navíc zrušením v týdnu LSPP převzali ústavní lékaři funkci LSPP pro dospělé a v noci i pro děti.

Z rychlé zdravotnické služby si některé skupiny obyvatel dělají taxislužbu a dochází ke zneužívání této životně důležité instituce. Systém vzdělávání nutí mladé lékaře odcházet na velká pracoviště, a tak ústavní pohotovostní služba zůstává na kmenových lékařích, mnohdy důchodcích. Část lékařů odchází za vyšším výdělkem pracovat do zahraničí.

Pojišťovny regulují počet lékařů („tabulkový počet na počet obyvatel“). Lékař si nemůže otevřít ambulanci (financovanou z veřejného pojištění), aniž by prošel výběrovým řízením od pojišťoven.
Z uvedeného je patrno, že orgány města mohou málo ovlivňovat zdravotnictví ve městě.

Hlavním cílem je spolufinancování lékařské pohotovostní služby za důstojnou odměnu lékařům a zdravotním sestrám, aktivně se podílet na dobře fungujícím informačním systému pro pacienta, aby v kteroukoliv denní a noční hodinu věděl, kam se obrátit pro pomoc.