Toto jednání zastupitelstva bylo význačné zejména tím, že se kvůli koronapravidlům konalo v sálu KD Zastávka. Sezení tam bylo o dost příjemnější než na radnici a přihlížející občané nás měli z balkonu jako na dlani. Obnažili jsme se někteří dostatečně, teda až na obličej ukrytý pod rouškami (v případě J. Kernera pod textilním tunelem).

Obsahem i vyzněním to bylo zastupitelstvo takové smutné – hlavní bod, prodej podílu v TSML, byl z rozhodnutí starosty odložen. Některým stranám, včetně jedné koaliční, se podařilo již s předstihem rozhýbat veřejné emoce, tím by se však zodpovědný zastupitel neměl nechat ovlivnit, že. Čekali jsme, že už se rozhodne, v současném stavu věcí nám jednoznačně vychází více argumentů proti prodeji. Pokud se však věc bude odkládat, upozornili jsme ostatní zastupitele na jeden z důležitých momentů – zatím nesmělá nabídka Marius Pedersen na společné podnikání TSML v oblasti nakládání s odpady. To by mohl být ten nejpádnější vstup pro strategické uvažování – přes odpadové hospodářství teče spousta peněz města i obyvatel. Získat vliv na kvalitu i cenu vývozu odpadu výměnou za podíl v TSML je skutečně seriozní otázka k řádnému zamyšlení. Museli bychom se ovšem bavit o reálnější nabídce. A ostatní by museli odhalit svoje karty, proč je pro ně dobré/nedobré TSML prodat.

Nejvíce času zabrala kauza právního stanoviska k odvolání ředitelky 8. ZŠ, které stálo městskou pokladnu 302 tisíc Kč s DPH. Více či méně akceptovatelných vysvětlení zaznělo mnoho. Přesto jsme přesvědčeni, že i kdyby v tom byly jen čisté úmysly, principielně je to špatně – vydávat takové částky za externí stanovisko pro v podstatě rutinní úkon (byť citlivý), je projevem neschopnosti – rozhodnout, spravovat, problémům předcházet. Je to stejné jako se všemi havarijními opravami ve městě – nedbalost skončí drahými zakázkami v časové tísni. V této souvislosti J. Šupík ironicky glosoval impotenci kontrolního výboru ZM – po formální a procesní stránce je samozřejmě vše v pořádku. Tím kompetence výboru končí.

Z vystoupení občanů – pan Černohorský upozornil na dění kolem elektrárny Počerady – u ní jsme za LS prosadili stanovisko proti prodeji P. Tykačovi a tím pádem prodloužení jejího špinavého provozu. Co se stalo nového? Elektrárna je defakto prodaná a přes všechny sliby o investicích do ekologičnosti provozu teď žádá o výjimku z emisních limitů na vypouštění rtuti (5x). Asi jsme to čekali. Bylo by krásné, kdybychom na městě měli komisi životního prostředí, která by chránila zájmy obyvatel města a přihlásila město do povolovacího řízení. Nemáme. Komise se ústy předsedy naopak bije za zájmy provozovatelů elektrárny.

Pak další kauza – výběrko na ředitele nové plavecké haly (a všech vodních sportovišť města) napadené jednou z kandidátek V. Mirovskou. Tady jsme mohli přispět se zkušenostmi z výběrových řízení, kterých jsme se účastnili a které byly podle nás vedené na hodně amatérské úrovni. Nabízí se zde přímý kontrast s odbornou (a drahou) péčí o pozdější vyhazov ředitele příspěvkové organizace. Kdybychom věnovali stejnou pozornost personální práci u výběru kandidátů, možná bychom ve výsledku ušetřili… Samotný výběr vítězné kandidátky je ovšem podle nás v pořádku. J. Žalud jako člen výběrové komise potvrzuje, že bylo v rámci možností přihlíženo jen k odborným kvalitám kandidátů, nikoliv na osobní vazby ke starostovi.

Rada města přistoupila k jednoduché a přímé podpoře místních podnikatelů postižených pandemickými opatřeními. Rozpočet 3 mil. Kč jsme s uspokojením podpořili spolu s ostatními dotacemi do komunitního života v Lounech. To je teď důležité. Trochu máme obavy, jak se bude nájemcům i pronajímatelům líbit podmínka předložení kopie nájemní smlouvy k provozovně… A navrhli jsme jako další oblast podpory matky samoživitelky, resp. neúplné rodiny s dětmi. Ty jsou často závislé na příjmech, které v krizi nejrychleji mizí…a nikdo nechceme aby padaly do dluhových pastí.

Za LS – Jan Žalud